Aktuálně do klubu Makovičky:

Hledáme průvodce nebo asistenty pro děti

Co jsou Makovičky?

Skupina dětí v individuálním (domácím) vzdělávání, založená na unschoolingu. Potkáváme se od pondělí do čtvrtku (8:30 - 16:00), na spolupráci se však můžeme domluvit flexibilně.

V Makovičkách vytváříme prostředí, kde mohou být děti samy sebou. Děti (ani dospělé) do ničeho nenutíme. Dny s dětmi nebudete trávit osamotě, budete spolupracovat s dalšími průvodci a asistenty, kteří jsou s námi již nějaký čas a budou vám podporou.

Koho hledáme?

Naše průvodkyně Bára a Kamča pro vás s dětmi na táboře natočily video o tom, jakého parťáka hledáme.

Rezonuje to s Vámi?

Pro bližší informace se nám ozvěte na:
[email protected]

Zašlete nám prosím váš životopis a připojte informaci o tom, proč byste s námi rádi spolupracovali.

Co by pro vás byla při práci u nás největší výzva a na co se naopak nejvíce těšíte?

Do našeho týmu se bude hodit člověk, který:

Je nakloněný principům svobodného vzdělávání, je svobodně založený a zároveň dovede nést odpovědnost za své jednání.

Dokáže se postarat o duševní pohodu všech dětí i kolektivu jako celku – nenásilně a s respektem komunikovat svůj názor nebo postoj, dokáže mediovat spory mezi dětmi a podporovat je v jejich zájmech.

S dětmi rád tráví čas a práce s nimi mu dává smysl. Chce se s dětmi společně učit a rozvíjet.

Chce s námi spolupracovat dlouhodobě. Nebojí se přinášet a realizovat vlastní nápady a bude se rád podílet na rozvoji komunity.

A jaký by měl být nový dospělý očima některých dětí a průvodců?

Terka (průvodkyně): „Klidně může mít jiný pohled na situaci, život, či svět, ale chtěla bych někoho s otevřeným srdcem a očima. Někoho, kdo i když má své sny a představy, které mu dávají smysl a řád bude mít i při neshodách schopnost být otevřený nejen komunikaci, ale i času.“

Olík: „Chci aby si uměl hrát a aby uměl řešit důležité věci a odložit to co důležité není.“

Lubošek: „Chci někoho kdo je hodný a kdo si umí hrát. Mohla by to být holka a její jméno by mohlo začínat na písmeno T.“

Martin: „Aby to byl hodný člověk, respektoval nás a rád si hrál, aby po nás nekřičel. Aby byl jako Kamila.“

Kvido: „Aby byl hodný, uměl hrát dobré hry a uměl vyřezávat nože ze dřeva.“

Co nabízíme?

Společně se učit od těch nejlepších učitelů – dětí:)

Potkáváme se s prima týmem lidí v klubu, kde panuje rodinná atmosféra, všichni se známe a vztahy jsou pro nás na prvním místě.

Jsme neziskovka a můžeme nabídnout spolupráci na DPP. Nástupní plat 150/hod.

Můžete realizovat své vlastní nápady a projekty v klubu i v rámci Komunitního centra Makovice.

Dlouhodobou spolupráci.

Jak to u nás vypadá?

Poznejte nás

Jsme lidé jako vy

Poznejte nás blíže

Kamila Harmanová

Hlavní průvodkyně

„Dospělí si potrpí na číslice. Když jim vypravujete o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na věci podstatné. Nikdy vám neřeknou: „Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry? Sbírá motýly?“ Místo toho se vás zeptají: „Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“ Teprve potom myslí, že ho znají.“

Antoine de Saint-Exupéry, Malý princ

Úryvek z mé nejoblíbenější knihy.

Takže prosímvás. Hlas mám tak nějak střední, zazpívám klíďo Dávno od Olympicu, ale Don´t speak od No Doubt prostě nedám – to mě, přiznávám, trochu mrzí.

Nejraději hraji Scrabble, Activity, Heartstone a World of Warcraft.

Motýly nesbírám, páč se trochu bojím těch housenek, co mají uprostřed, ale dloooouho jsem sbírala berušky. Teď jich mám trochu víc, než potřebuji a tak je rozdávám dál tam, kde udělají další radost.

Číst více o mně

No a pro dospěláky. Vystudovala jsem českou filologii v Ostravě a Olomouci. Je mi 38 (někdy se tedy v noci vzbudím a trochu o tom pochybuji.). Mám jednu skvělou sestru. Na váhu si už mnoho měsíců nestoupám, protože je to lhářka ulhaná a dokud se neomluví, tak je zavřená ve skříni. Kolik přesně vydělá táta nevím, ale myslím, že přesně tolik, kolik potřebuje a doufám, že mu to dlouho vydrží.

A jinak bydlím téměř celý svůj život v Porubě. Ráda zpívám a hraju na kytaru. Mám dva úžasné syny, jednoho skvělého manžela a taky nejlepšího psa na světě. Obdivuji veškeré nové technologie, na jejichž vrcholu je dle mého však stejně pořád (a určitě navždy) kniha. Ráda fotím a tvořím všechno možné. A stále žasnu nad životem. A jsem ráda, že teď můžu žasnout společně s Makovičkami. Kdy jste se naposled setkali s tím, že vám dítě, zhruba dvanáctileté řekne: slovo Moje - má 4 písmena, 2 slabiky a znamená to, že něco vlastním a zároveň jsem za to tedy zodpovědný."

A já bláhová jsem si dlouho myslela, že Malý princ je jen knižní postava :) Má to smysl. Nechat děti tvořit. Nechat je svobodně se projevovat. Nechat je žít. Jsem vděčná, že u toho můžu být.

Bláža Kubátková

Průvodkyně

Poruba. Porubané. Komunitní život. Pozitivní vztahy s lidmi. Aktivní a tvůrčí vztah k místu, kde žiju. Také tak mohu popsat svůj život.

Jako dítě jsem si hrála na „průlizkách a klepačích“ porubských dvorů, lezla po stromech a metala kotrmelce do hromad posekané trávy. Chodila jsem tu do jeslí, školky, školy, na „gympl“ i do „turisťáku“. Poruba byla vždy svébytnou čtvrtí, která mě svou atmosférou spoluutvářela.

Bára Kutálková

Průvodkyně

Jsem člověk na cestě - a ač nevím, kam mě dovede, momentálně mě dovedla do Makovice, spolu s mými dvěma syny. Jsem bývalá ajťačka, která při rodičovství zjistila, že když je člověk otevřený a bere děti vážně, tak bytí s nimi dokáže být naplňující a otevírat nové obzory.

Už od mládí jsem hrávala Dračí doupě a jiné roleplayingové hry a milovala příběhy. Od mala hraju na kytaru a tenhle rok jsem se naučila na ukulele. Ráda vyřezávám, kreslím, a mám ráda různou improvizaci. A to všechno je něco, co se skvěle provozuje s dětmi, krásně se to doplňuje s jejich nápady a energií. V současné době také s rodinou příležitostně pomáháme ztvárňovat slovanský život v archeoparku v Chotěbuzi.

Číst více o mně

V Makovici působím jako asistentka a připravuji jednou týdně program učící logickému myšlení, matematickým znalostem a zvídavosti - takzvanou hodinu Matematiky.

Baví mě poznávat, jak různorodé děti jsou a co které jedno potřebuje a jakým způsobem myslí a co ho baví. A jak pak hledat cesty, aby všechny ty potřeby a touhy v komunitě byly naplněny co nejlépe, hledat cesty aby se lidé navzájem pochopili a dorozuměli. V Makovici jsme našli já i synové místo, kam jsme prostě zapadli - našli jsme děti otevřené přátelstvím, které se vzájemně inspirují a sdílejí své vášně a nadšení a zároveň kde cítím, že mohu být oporou dětem způsobem, který je prost nátlaku a kde mohu dětem předávat zkušenosti, nadšení a podporu v jejich projektech tak, jak to kdo potřebuje a kdy to potřebuje.